Anotace Miroslava Zelinského:
Po přeslici vymírají královské rody, ale také, budiž mi odpuštěna ta věcně nesprávná aktualizace, se rodí, velmi, velmi zřídka, básnířky... Těch paradoxů a protimluvů by však mohlo být více: člověk jsou vždycky dva. Muž a žena. Ale co když jsou oba v ženě, v jedné ženě! Může se tomu říkat střídání rodových perspektiv lyrického subjektu, ale nebude to tak bolet. Není rozdíl v citlivosti otevřené rány a otevřeného ženského klína. Rozbolavělé duše. Pro úlevu se spěchá na hranici slov a dechu. Do Holanie? Za zlomeným slovem leží, možná, nový význam, za ulomeným dechem...co vlastně? Co vlastně o tom tam víme? A tak se vraťme raději k těm slovům, ohýbaným, spojovaným, lámaným a trhaným. Ne, že by nás bolela méně než přervaný tep, ale, na rozdíl od vylité krve, zůstávají.
Člověk, to jsou dva: Marcela... Pátková
(in: Bylas u toho..., Brno, Host 2006)
ukázka ze sbírky Bylas u toho...
K zápiskům
Jezdíš mi po zádech
něžným svým prstem,
třeš slova
dokonale
donaha.
Jak nehtem o struhadlo
s hrubým zrnem
máselným nožem
z matčiny zásuvky
po zrcátku panenky
mé dcery
skřípí tvůj pohled,
otče.
Litanie 77
Když se tak nějak vedle sebe probouzíme
a všichni mezi sebou různě souložíme,
když do toho bijí zvony torzo Otčenáše
a matky choděj dětem svíce zhášet,
mám strach.
Je Velký pátek, Kateřino.
Jdou si pro tebe.
V mlze
Neboj se, to jsou jen
doteky přítomného rána
ve městě. A všude rozházené
hostie po domě, po stole.
Ležely vedle mě, blízko mě,
když jsi odcházel?
Stínohra času nám dává
ještě si vzpomenout. Ještě
na něco si vzpomenout,
než ti zas kdos cizí zavadí
o kabát, shodí klobouk,
rozváže botu, vezme deštník,
roztrhne blůzu, přišlápne šálu
natřikrát omotanou
kolem krku.
Agnus Dei
Stával tam téměř uprostřed
a my – děti jsme se praly
o jeho plody. Na dvě ramena
v jeho kmeni si leckdo
ukazoval. Chátrala.
Déšť na hrobech,
v kalíškách
po kaštanech.
Aspoň smočit ústa,
Pane. Aspoň
ret.
* * *
V den, kdys do mě nejhloub
vstoupil, nejdále jsi odešel.
Uťal noc sen a počal vladařit,
když chtělo se mu nedařit, spad
na zem, na kolena a že už
nebude poroučet mu žena –
melanchólie. I skanul sen.
Noc frigidní se stala.
Co záviděníhodných jmen
se načítala, co souloží a pohřbů
a básníků a veteránů, jímž
historie psala pravdu mezi půlky.
Žilky rozpaků nejspíš.
Soutěsko nevidomých,
ty, co víš o samotě,
pověz –
* * *
I při objímání se díváme
oba jiným směrem.
Větve na věnec, suché jeřabí.
Oběšenec – klika v hrdle.
Jde bolest druhou svící
a čas voskem slepený
ne a ne odejít sám.
Jedle v kůlně žloutne, slzí
pryskyřici. Že už se nechce
s večerem dělit tvůj žalm?
* * *
(mrtvému)
To jsou ty rozkousané tváře zevnitř,
vždy po orgasmu otvírané okno,
„dům dětí a mládeže“.
A sliznice menstruující ženy
na kraji talíře zaschlá dvojím
připodobením zázraku s rybami
a chlebem. Už nemáš hlad?
Víčko oka řasami dovnitř,
tři měsíce než vyprší lhůta,
lahvičky s jedem, síra zvyku.
Oharky vmáčklé do chlopně.
Dny počítané na budíku.
Nerozžít. Neplakat.
* * *
Jazyky hadů zbloudilých rájem,
z různých krajů téhož kraje,
pokrm zdaleka. Léta Páně
dva tisíce šest. Dítě na hrobě
se kříže neleká, dítě na hrobě
si hraje s hrudkou hlíny,
co nestačilo hodit dolů,
když tam všichni něco házeli:
růži, kámen, člověka.
A proto
Nedovol, aby si v tobě smáčel
prst jak v kropence při vstupu
do kostela. Řekni mu, že bolí
už jen myšlenka na bolest, a proto
zhubla na kotník poslední naděj
a z venku tak jako zevnitř pouze
dotepává. Pověz mu, jak se opětovná
rozžíhání nežhnoucího dávají
k znovuumlkání, k sežrání koněm
nebo černou ovcí, vždy na doraz.
Nevěř, že se tak stává dopuštěním
mysli. Vysměje se ti.
Když II
Mračna se táhnou jak noha
kulhavého, jak svědomí
nepřítele a na Kainově čele
je znamení tak trvalé jako
důlek po neštovicích.
Je to dávno, cos sem chodívala,
a přece vidím každičký tvůj pohyb
v nervovém zanícení
udělat všechno co nejpřesněji
ne pro nás, ale pro přesnost samu.
A jediné, co zbylo, je dopis
psaný sluncem zprahlou řasou
na oku anděla. Krátký jen,
aby se vešel na víčko
sklenice
zavařovačky.
Bylas u toho, matko,
když jsem se narodila?
So what?s with shop Size? and nike shoes??It's a remarkable partnership which outputs interesting colorways to date. As Size? recently opened opportunities for collaboration, Nike grasped the chance to work with its crew.Today?s feature is a Nike Air Mariah and Lunar Mariah, both belong to the Nike ACG Pack. The Air Mariah owns a Black base with contrasting bright colors of Pink and Orange. Mudguard, lace panel, and heel are the portions covered with Pink while the quarter panel took the Orange on as it features a Pink pane with grid design. The Swoosh comes in another different hue ? Light Yellow, a perfect Black complement. A more fascinating part is found on the Air Mariah?s White-speckled Black midsole that gets a pair of White outsole.Not left in doom is the nike sneakers Lunar Mariah which possesses a Grey upper with Blue textile-like mixture on the side panel. A further Blue stress comes from the Swoosh but in a lighter shade. It also comes with a Black-speckled White midsole and a pair of Orange laces.nike outlet